Ty víš

Kolikrát spadla jsi obličejem do bláta, kolikrát jsi na kolenou klečela a volala jsi mě, volala jsi mě, volalal jsi :"Bože, pomoz mi."

Kolikrát ve tmě do věcí jsi narážela a plazila se zemí vyprahlou a hledala jsi kapku soucitu.

Soucitu sama se sebou, v krajině ledového království  svého srdce. A rukama do krve rozdrásanýma jsi hrabala v zahradě svého dětství snažíce se najít stříbrnou nit, která tě dovede k tvému magickému dítěti, které ví, že ono je Bůh, Bůh je v něm.

Magické dítě ví, že dítě o které se jeho biologická matka nestará  jeho srdce láskou nezalévá, je pod ochranou Matky Země, Otce Stvořitele Všehomíra, Anděla strážného a svých duchovních přátel.

"Vše máš v sobě milá moje.

Tedˇuž to víš i když do zdí svého ega občas narážíš.

Tak oklep ze sebe zbytky popela,

nevěř nikomu, kdo říká, že to a ono se nedělá.

Už neohlížej se zpět, cesta vede vysoko.

Tvá duše tě vede k sobě hluboko.

Nádech, výdech, už jsi doma!"