Sebe sabotáž - mateřské zranění

09.03.2017 09:11

 

        Sabotáž sama sebe vzniká, když jsme nadšené ohledně něčeho čeho chceme dosáhnout, ale nevědomě vytváříme překážky, které nám přímo brání k dosažení tohoto cíle. Pro některé ženy – být skvělá, být viděná a silná, může nevědomě být pociťována jako zrada vlastní matky a aby se zbavily tohoto nevědomého pocitu viny sabotují samy sebe.
Tento program vzniká v ranném období našeho vývoje a proto je velmi hluboký a silný.
Pro dospělou ženu tento zvyk může být stále nevědomě aktivní.


Můžete být svědkem neštěstí vlastní matky a začít se cítit vinna za své vlastní štěstí.

       Toto je nejčastější u žen, které byly v dětství v jakési roli zástupce - náhradního rodiče, (byly v roli rodiče pro nevyléčené vnitřní dítě své matky)
My si prostě nevědomě můžeme myslet :” Nemůžu být štastná nebo úspěšná pokud je moje matka osamělá, smutná , zahořklá, nespokojená, žárlivá atd. Toto je pohled našeho vnitřního dítěte, které si stále myslí, že jeho přežití závisí na zdraví či životním postoji matky.
Nejčastější téma , které jsem od žen slyšela je: “Moje matka je štastnější, když mám starosti. Ale, když vše v mém životě je v pořádku, začne být neuvěřitelně studená, odměřená a kritická."


        Další častá věc, kterou jsem slyšela je: “Na nějaké úrovni cítím, že mě má matka chce zničit.”
Obvykle je toto velmi nevědomá a neumyslná část matek. Ale bohužel na druhé straně tohoto spektra jsou zde matky, které úmyslně činí své dcery  zodpovědné za své vlastní štěstí. Toto může být díky deprivaci vědomí, které můžeme najít u žen v patriarchálních kulturách.
Ženy , které se takto chovají si tak vybírají svou odvetu za sebeobětování, které byly nuceny učinit, aby byly přijaty a milovány v patriarchátu.
V patriarchálních kulturách je moc rodiče neomezená a může být snadno zneužita , funguje tak pouze jako autorita , která si dokazuje sílu. Pokud si matka neuvědomila nebo odmítá přijmout jak  jí dítě zrcadlí její vlastní zranění, může nevědomě šikanovat dceru proto, aby si ulevila od své bolesti, kterou má vytěsněnou.
Samotné naštvání kvůli dítěti není obvykle problém, je celkem běžné, že nás děti občas vytočí.

    Problém nastává ve chvíli, kdy začne projektovat veškerá svá zranění na dítě.

Pro příklad zde uvedu příklad patriarchální matky, která si nepojmenovala svá vlastní zranění. Může pak nevědomě předávat tento následující vzkaz své dceři.
“Tvá malost mě pomáhá cítit se v bezpečí. Tím, že zůstaneš malá , budeš mě chránit před mou vlastní bolestí. Prosím,nebuď zcela sama sebou, úplná, to mi připomíná,  čeho jsem se musela vzdát, abych tě měla. Prosím, nenechávej mě samotnou s mou bolestí.

Buď dobrou dcerou a převezmi na sebe mou bolest.”

     Další příklady nevyřčených vzkazů matek v patriarchálním nastavení. (vycházejících z pocitu bezmoci a neschopnosti kontroly vlastního žiivota)
• Jsi nevděčná , když jsi sama sebou, úplná, velká, autentická.

Dáváš mi úctu tím, že trpíš, podívej, kolik utrpení jsem musela unést, abych tě přivedla na svět.
• Jsem tvá matka a já si zasloužím tvůj respekt, nehledě na to, jak moc tě ponižuji nebo týrám.
• Kvůli tobě se cítím méněcenná, když dosahuješ svých cílů.


         O co tu jde je, že zde začíná asociace mezi tím, být malá a neohrožující, jako způsob jak dosáhnout matčiny lásky. V této situaci se vzdáváme své vlastní síly ve prospěch matky, výměnou za její lásku. Můžeme vnímat její křehkost, její slabost, její neuvědomělou bolest a ze soucitu se zavážeme zůstat malé, tak abychom jí nezpůsobily další bolest. Dítě v nás cítí, že je příčinou její bolesti, ale ta příčina s námi nemá vůbec nic společného. Mluvila jsem se stovkami žen po celém světě o jejich mateřských zraněních a je neuvěřitelně smutné slyšet o stupni emocionálního týrání, kterého jsou matky schopny, pokud se cítí ohroženy svými dcerami. To už není o lásce, ale o moci a kontrole. Protože to je takové tabu, většina žen se cítí být v tomto směru osamělá.
       Pro mnoho žen je jednou z nejtěžších zkoušek to, že dovolí své matce prožít její vlastní bolestivou zkušenost a její vlastní léčivý process. Toto je o uvolnění potřeby zrcadlit matce vaše falešné já , jen abyste ji potěšily.

Místo toho se musíte naučit být autentická v její přítomnosti.

I když vám vyjádří nesouhlas.

To obnáší schopnost dát prostor vaší matce vyjádřit její nesouhlas s vaší pravdou bez toho, aby vás to rozhodilo a nechala jste se vtáhnout do boje.

         Vy nejste špatná dcera proto, že necháte svou matku řešit své vlastní lekce a výzvy.
V  nejlepším případě, nechat svou matku řešit její vlastní bolestivé lekce a situace je to , co může vyvolat nezbytné truchlení, které je nutné pro její opravdové léčení, ale pouze v případě, že je tomu vaše matka otevřená a ochotná se posunout. Realitou však je, že některé matky jsou opakovaně neochotné pracovat na vyléčení svých vlastních zranění a raději tak za vše viní své dcery.
        Jako dcera, pokud se projevíte jako nezávislá, opravdová, jedinečná , silná, atd. , pokud vaše matka má vzorec reagovat odporem, může to být proto, že vase autenticita v ní spustí semínka toho, co nikdy sama nenechala vykvést. Vaše matka vaši autenticitu vnímá jako bolestivé zrcadlo, které jí ukazuje způsob jakým musela sama sebe zapřít, aby mohla přežít ve své původní rodině a v patriarchální společnosti. Může to spustit hluboký zármutek nad tím, že ztratila sama sebe. Pokud není schopna nebo ochotna prožít plně tu bolest a zpracovat ji, může reagovat vztekem, manipulací, soutěživostí, žárlivosí nebo uzavřením se.

Deprivace vaší matky nemůže být vyřešena ničím co uděláte.

       Její bolest nemůže být vykoupena vaší malostí ani neštěstím. Pokud vše necháte plynout a budete se pohybovat opatrně na povrchu problému, maximálně dosáhnete dočasného příměří, ale z dlouhodobého hlediska předáváte svou životní sílu do tohoto mateřského zranění. Vaše neštěstí a nespokojenost nikdy nemůže kompenzovat její nevyléčená zranění a trápení.


Ona je ta jediná kdo může učinit nezbytné kroky ke změně.


       Když se emocionálně staráme o svou matku tím, že samy sebe bojkotujeme, fakticky tak bráníme své matce v léčení, protože se stáváme komplicem jenž jí pomáhá žít v její iluzi.   A samy tak odkládáme svůj vlastní život, čekáním na její souhlas , který stejně nikdy nepřijde.
Nejlépe posloužíme sobě a svým matkám tak, když sebejistě a bez sebeobhajování budeme pevné ve své síle a autenticitě. A to zejména ve chvíli, když je naštvaná.
       Říkám tomu “ mateřské záchvaty “, protože to je přesně ta chvíle, kdy se zraněné vnitřní dítě matky začne projevovat a přenášet svou neléčenou bolest na dceru (nebo syna), jako odpovědˇ na to, když dcera nehraje podle známého scénáře. Tyto záchvaty můžeme očekávat, pokud dcera, která byla dříve submisivní a úslužná vůči matce najednou změní tuto dynamiku ve vztahu a začne být sama sebou a více se projevovat (nastavuje hranice, omezí kontakt, má jiné názory než matka atd.)
        Ve chvíli tohoto záchvatu, vás vaše matka nevidí jako svou dceru, ale může vás vnímat jako svou vlastní odmítající matku. To je ten důvod proč vám může připadat , že vás chce zničit – to je ta regresivní energie vzteklého dítěte vaší matky, které ona musí vyléčit a přijmout. (Pokud toto pochopíte pomůže vám to nebrat si matčino chování osobně. Nakonec to o vás vůbec není.)
           Tento mateřský záchvat může být v rozpětí malého naštvání až po kompletní scénu, kdy vám matka vyčte každou chybu, kterou jste kdy udělala a bude vám nadávat.
               Intenzita trvání tohoto záchvatu závisí na tom, jak vážné má své vlastní mateřské zranění.

               Nikdo nechce být svědkem nebo předmětem takové události, může to být nesmírně bolestivé a rozčilující.

Pokud matčin záchvat přečkáte osvobodí vás to v mnoha směrech.


             Musíte se jen emocionálně připravit na následky a mít pořádnou podporu. To jak budete reagovat na matčin záchvat, závisí na dynamice vašeho vztahu s matkou. Výzva je nenechat se vtáhnout do dramatu oběti nebo agresora , ale zůstat ve své pravdě. Například to může znamenat promluvit nebo zůstat zticha. Na to musíte sama přijít, co pro vás znamená, být ve své síle.
Doporučuji Vám před tím se na to vše připravit. Nejdůležitější je cítit se podporována vnitřně i zevně před tím, než se pokusíte matku konfrontovat.

Jak přestat sama sebe sabotovat?

          Zkušenost, která zlomí tento program, je uvědomění, že matčino odmítnutí přežijete.
To se vašemu dospělému intelektuálnímu já může zdát jasné, ale vaše vnitřní dítě nebo vaší přimitivní emocionální části mozku se může odmítnutí matky stále zdát velmi riskantní či nebezpečné.
Proto se nám často stává, že se dostaneme tak daleko a pak najednou.. Boom, nevědomě upadneme do starých kolejí a vzorců viny, emocionálního ošetřování, ponižování se za účelem potěšit druhé, omlouváním se za to, že jste a dale pak uvízneme v závislosti na vnějším ocenění.

Cítit se ponížená a zaseknutá nám není příjemné, ale pro naše vnitřní dítě je to pocit bezpečí.
• Abychom se vyléčily ze sebe sabotáže musíme zlomit závislost mezi Autenticitou a opuštěním a odmítnutím (ztráta matky)
• Dále potřebujeme vytvořit nový vztah mezi Autenticitou a Bezpečím , být milován a oceněn , vyživen (vnitřní matkou)

       Toho dosáhneme tak , že oddělíme minulost od přítomnosti. V minulosti jsme potřebovaly matčin souhlas k přežití. Ale teď jako dospělí můžeme přežít i přes její nesouhlas, což se může projevit určitou formou mateřského záchvatu.

         To je jeden z nejsilnějších kroků léčení mateřského zranění a sebe sabotáže. Je to způsob vytvoření zdravé emocionální separace mezi matkou a dcerou, které je nutné pro obě za účelem osobního růstu jako individuality a pak je možné mít zdravý vztah.

Pokud chceme pocítit naši pravou hodnotu a žít svou velkolepost, musíme být připraveny čelit nesouhlasu a přehlížení, to dokážeme, pokud jsme hluboce v bezpečí , milovány, oceněny , samy sebou.
Vytváření této vnitřní jistoty je nezbytné pro náš růst, vztahy, kreativitu, inovaci, vynalézavost,

Je zde neomezené množství darů , které čekají na objevení a projevení. Pokud uzdravíme tuto vlastní  sebe destrukci, osvobodíme svůj přístup k darům, které na nás čekají uvnitř.

© Bethany Webster 2014-2017 http://www.womboflight.com/the-connection-between-self-sabotage-and-the-mother-wound/
z originálu Přeložila Pavlína Goodman 2017