Cesta s Elen of the Ways – 11/11/2022
Je noc a jsem v lese, vidím jí jen pár metrů před sebou v mlze, má dlouhé šaty a pláštˇ, hlava je z profilu nejasně viditelná, jakoby měla snad parohy. Bubnuje rytmicky na buben, který má na sobě symbol posvátné spirály. Měsíční světlo dopadá na její tvář a já v ní rozpoznávám Elen of the Ways, mou průvodkyni na cestách.
Zvuk bubnu mě vede dál za ní, dál hlouběji do lesa. Pohybuje se jako by letěla trochu nad zemí a já jí s lehkostí následuji.
Ocitám se na mýtině v hlubokém lese, přede mnou je dřevěná chatka. Dveře jsou trochu pootevřené a já jdu dál. Uvnitř je stůl se svíčkou a dvě židle a na jedné z židlí sedí postava v černém plášti s kapucou, nevidím jí do tváře, ale vím , že tam čeká na mě a sedám si ke stolu. Najednou její kapuca zmizí a přede mnou sedí strašidelná bytost, chechtá se a čeká na mojí reakci, já však dál sedím v klidu a ona se začne proměňovat obrovskou rychlostí, mění tváře. Chvíli je stařena, pak zase mladík, malá holčička, chvíli můj táta, který už není v této realitě.
Vnímám přesah situace, dochází mi, že vidím záblesk veškeré možné formy a inkarnace, že vše se odehrává teď a tady v jeden okamžik, čas neexistuje. Jak stoupáme po spirále vývoje, kulisy se mění, ale naše duše je věčná, věčné světlo, které si ve formě hmoty zažívá různé reality a situace. Vždy máme možnost volby, jak určité situace prožijeme a jak na ně budeme reagovat.
Moje srdce se otevírá, celé tělo prostupuje světlo a já s úlevou vydechuji. Ano.
Děkuji
Pavlína
